Tak jsme se dočkali. Na hoře Mařence se staví.
Všichni jsme jistě již dlouho netrpělivě očekávali, jestli se uskuteční plány obcí sdružených v “Mikroregionu
Podhůří Mařenky“ na stavbu rozhledny na Mařence. A dočkali jsme se.
Nevím jestli se začalo stavět - nebo spíš hrabat, přesně v den, kdy měla být stavba zahájena, tedy 15.4.2012,
ale kdo navštívil Mařenku v posledních dnech, mohl se přesvědčit, že se věci pohnuli kupředu. Já sám jsem
navštívil nejvyšší vrchol Třebíčska tuto sobotu (28.4.2012) a mohu Vás ujistit, že jsem nebyl sám. Jak jsem
psal již v předešlém článku „Vzhůru na Mařenku (září 2009)“, také tentokrát se zde dveře netrhly a na vrcholu
bylo doslova narváno. Lidé nepřicházeli pouze pěšky jako já, ale hlavně přijížděli na kolech a dokonce se zde,
přímo u betonového pylonu, objevilo auto, a já jsem si tak připadal jako někde ve městě. Nevěděl jsem kam před
tímto nečekaným zjevením uhnout. Netušil jsem totiž, kam má namířeno.
Stavebníci také, nejspíš pro své potřeby, vysypali kamením cestu k vrcholu. Ne však, naštěstí, tu po které
chodíme my, ale stezku o pár metrů dál, vedoucí z příjezdové cesty k vrcholu Mařenky.
Kdo Mařenku zatím ještě nenavštívil, připravil se tak asi o jedinečnou možnost, spatřit naši Máří, abych
tak řekl, s odhaleným ramínkem. Stavební firma totiž odhrábla svrchní, asi metr silnou vrstvu a odhalila masiv
hory. Díky tomu jsme se mohli přesvědčit, že Mařenka není jen tak nějaký kopec, ale skutečně „hora“ hodna
toho označení.
Pohled na vrásčitý povrch naší stařenky mne přiměl k bližšímu pohledu na místo kde jsem se narodil a
podívat se mu takříkajíc pod kůži. Možná bude, tak jako mě, někoho zajímat, že hora a její široké okolí je
vlastně vyvřelina. Tedy z útrob Země na povrch vyvřelé, roztavené horniny. Místy dokonce sopečného původu.
Na druhou stranu Předín, tedy především Obora, se rozkládá na písčité naplavě z okolních svahů.
Ale abych si nechal také něco pro příště, tak pro tentokrát skončím a vy si můžete prohlédnout fotografie,
které jsem na Mařence pořídil.
Všichni jsme jistě již dlouho netrpělivě očekávali, jestli se uskuteční plány obcí sdružených v “Mikroregionu
Podhůří Mařenky“ na stavbu rozhledny na Mařence. A dočkali jsme se.
Nevím jestli se začalo stavět -
navštívil nejvyšší vrchol Třebíčska tuto sobotu (28.4.2012) a mohu Vás ujistit, že jsem nebyl sám. Jak jsem
psal již v předešlém článku „Vzhůru na Mařenku (září 2009)“, také tentokrát se zde dveře netrhly a na vrcholu
bylo doslova narváno. Lidé nepřicházeli pouze pěšky jako já, ale hlavně přijížděli na kolech a dokonce se zde,
přímo u betonového pylonu, objevilo auto, a já jsem si tak připadal jako někde ve městě. Nevěděl jsem kam před
tímto nečekaným zjevením uhnout. Netušil jsem totiž, kam má namířeno.
Stavebníci také, nejspíš pro své potřeby, vysypali kamením cestu k vrcholu. Ne však, naštěstí, tu po které
chodíme my, ale stezku o pár metrů dál, vedoucí z příjezdové cesty k vrcholu Mařenky.
Kdo Mařenku zatím ještě nenavštívil, připravil se tak asi o jedinečnou možnost, spatřit naši Máří, abych
tak řekl, s odhaleným ramínkem. Stavební firma totiž odhrábla svrchní, asi metr silnou vrstvu a odhalila masiv
hory. Díky tomu jsme se mohli přesvědčit, že Mařenka není jen tak nějaký kopec, ale skutečně „hora“ hodna
toho označení.
Pohled na vrásčitý povrch naší stařenky mne přiměl k bližšímu pohledu na místo kde jsem se narodil a
podívat se mu takříkajíc pod kůži. Možná bude, tak jako mě, někoho zajímat, že hora a její široké okolí je
vlastně vyvřelina. Tedy z útrob Země na povrch vyvřelé, roztavené horniny. Místy dokonce sopečného původu.
Na druhou stranu Předín, tedy především Obora, se rozkládá na písčité naplavě z okolních svahů.
Ale abych si nechal také něco pro příště, tak pro tentokrát skončím a vy si můžete prohlédnout fotografie,
které jsem na Mařence pořídil.
Na Mařence se ství
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
